Adriana Pazderková

 10 let...

10 let životní horské dráhy.

Roků, kdy jsem zažila fyzické dno, první schůdek, druhý, a pak osmý, devátý schůdek.. Jo, někdy jsem se svezla výtahem, jindy zas šla pozadu a třikrát spadla... ale co? Vždycky jsem se zvedla a šla dál. Uznávám, že někdy jsem půl hodiny brečela, jindy si narazila kostrč, a většinu času se mi ani nechtělo, ale vždycky si stačilo jen uvědomit ten cíl a vzchopení bylo na světě. Ano, než jsem si uvědomila, co chci a jak k tomu třeba (?) dojdu, trvalo to. Trvalo to několik let, ale co? Bez toho bych se nikdy neposunula dál. Hodně lidí se mě za tu dobu zeptalo, co mi pomohlo jít dál, a přesně toto je má odpověď.

    1. určit si cíl i to, jak k němu dojít

    2. nebát se a riskovat 

A to je celý. Vypadá to jednoduše, že? Ono to ani není tak těžký. Samozřejmě, na začátku mé cesty se mi to zdálo nesmyslně těžký a nesplnitelný, ale všechno chce čas, tvrdou píli a dosáhnete toho. Tomu věřte. 

Jsem neskutečně ráda a neskonale vděčná, že jsem měla právo si zvolit právě cestu, po které kráčím. Vím, že jsem se mohla vydat po úplně jiné, nebo dokonce skončit hned na začátku. Všechno je možné- je to jen na nás. 

 

 

 

Nechci tu úplně vykládat o průběhu celých deseti let, o všech mých pádech a vzestupech, které mě provází po cestě dnes a denně, ale co o nich můžu říct- jsem na ně hrdá a ničeho nelituju.

Za můj největší úspěch rozhodně považuji to, že jsem se osamostatnila. Tak strašně moc mi to pomohlo odrazit se a začít zase stoupat... Začít se vzdělávat, začít cestovat, a hlavně- začít si užívat života. Žít život a milovat ho. 

 

 

A... splnit si sen. Odjakživa jsem měla sen napsat knihu, a když mi byla dána šance, ihned jsem se jí chopila. Celý svůj příběh (a nejen to) můžu konečně vydat do pevné podoby. A proč 'konečně'? Protože já neměla nikdy nic lehký a nespočetněkrát jsem byla odmítnuta. Ale kdo chce, hledá si cestu, a když mi tedy konečně svitla zelená, byla jsem šťastná jak blecha. Slibuji, že co nejdřív mé dílo spatří světlo světa a potěším nejen sebe, ale snad i vás. Těším se jak z toho, tak i na to. Miluju a děkuju. Budu pilná jako včelka a vy se můžete těšit. Pa.