Markéta Hubinger

Můj život se vždy točil kolem dětí. Už jako malá jsem organizovala taneční kroužek
pro děti, když jsem běhala po hřišti a hledala, kdo se přihlásí.

Později jsem dělala táborovou praktikantku, au-pair v USA nebo jsem jako dobrovolnice pomáhala dětem
v kojeneckém ústavu. Měla jsem také svou školičku plnou dvou a tříletých dětí. Právě
pro ně jsem začala pohádky psát, aby jim je mohli rodiče doma číst.

Celou knížku jsem ale dokončila až v době, kdy jsem školičku přestala provozovat. Plně jsem se
totiž začala věnovat svojí malé holčičce, která se mi mezitím narodila.
Pohádky bývají o třech splněných přáních. Mé první přání bylo žít v zahraničí, druhé
bylo mít svou školičku, a to třetí si plním nyní knížkou pohádek, které jsou z
vyprávění mého dědečka.

S manželem, dcerou a se dvěma pejsky žijeme napůl v Praze a napůl ve Španělsku,
kde pohádky také dostaly svou finální podobu.